Příběh Infragranti

Mám v životě jasno ve dvou věcech. Vždycky jsem chtěla být blond. A od první dospělosti miluju vůně. V kapse akorát tak na suchou housku, v kabelce ušité ze starých džínů můj první Calvin Klein. Legendární CK1. WOW! V Calvinovi jsme vůbec tak nějak frčeli. Všechny nezkrotné mladé ženy z volejbalového týmu měli své kultovní vůně od CK. Hitem „starších“ byl silně melounový Escape a kultovní Eternity. Stále mně trochu bolí ten omyl – Eternity – ach….tu jsem vlastně původně chtěla. Chtěla jsem se přiblížit Olympu ženskosti těch o dva roky starších Bohyní. Ale v obchodě jsem se spletla a v zajetí rozrušení, že můj trůn je nadosah, jsem si odnesla právě CK1. Potřebovala jsem se s tím nějak vyrovnat. Se sebou a hlavně se svojí unisex vůní za všechny našetřené peníze… Olymp opět v nedohledu…

A tím zřejmě začalo moje hledání s nejasným cílem a jedinou otázkou bez odpovědi.

Na co ženy myslí, když si vybírají svůj parfém? Na co myslím já? Na co myslíte vy?

Na sebe, na muže, na zklamání, na naději, na slunce. Různé etapy, různé vůně, různé myšlenky. Která to nezná…

Těžká SKIN od Trussardi na mladé kůži v parném létě a s manželkou chlápka, který je rozhodnutý mě odkopnout, v zádech. Davidoff na holce, co uměla mnohem líp německy, měla lesklejší, tmavší a ostřeji střižené vlasy a vůbec byla celá taková tres chic. Cabotine v modré kožešině maminčina kabátu. Nikdy si ji nekoupila, nebylo dost peněz. Iceberg TWICE, co mě provázel celou vysokou…“Heleno, tuhle ti opravdu věřím“, říkal můj dodnes úžasný přítel . Lanvin Eclat, který mě měl líbivostí zachránit, když mi kdysi mého dnešního muže chtěli přebrat o dost mladší žínky. První vydání Bvlgari Omnia Crystalline – to mi navždy zkazily těhotenské nevolnosti. Když kolem mě projde, žaludek se bouří dodnes. Jedna kouzelná limitovka od Benettonu, díky které jsem zvyšovala mé tržby ve stánku se zeleninou. Bílé Kenzo mojí kamarádky Ditušky. Paco Rabbane Ultraviolet – láska na mnoho let, co vzešla z přátelské Ženevy a z mého prvního manželství a o dost ho přežila. První Chanel…a najednou vím, že Dior není nic pro mě. Chanel forever! Pozor, jsem už vážně dospělá! Objevila jsem Francii. Guerlain, Annick Goutal, Montale…. Víc peněz a další level voňavého dobrodružství – nákupy naslepo. Co já už jsem toho rozdala…

Vzpomínky se valí jedna přes druhou. Vůně jako most do vlastního života.

Znala jsem každou vůni v přesvícených obchodech. A pak jednou, hluboko v horách, na švýcarských hranicích, jsem uviděla zjevení. Parfumerie plná neznámých jmen, neuchopitelných kompozic …jak je tohle možné?!?

NICHE PARFEMY si prostě rozrazily dveře a pořádně vyvětraly v zákoutích mých snů.

Raduj se z bohatství života, děvče!

Dnes jsem dozrála do trochu větší svobody. Už vím, že parfém je nádherná iluze, kterou se každou vteřinou opíjíme. Parfém nezdokonalí můj život. Parfém chce být objeven. Inspiruje mě ke svobodě zkoumat prostor a nálady světa, zabývat se nejen sebou, ale žít to, co je kolem. Záměr vůně, její čistota a příběh povzbuzuje moji mysl. Vůně prostě mluví jazykem mého srdce a udržuje mě v kontaktu s výzvou, jak vlastně naložit se svým drahým životem.

Jednoduše to z celého srdce posílám dál…

S díky.

Mé drahé přítelkyni Martině, které děkuji za práci na našem projektu Infragranti. A já vím, že i ona tu má její velký sen o svobodě. Děkuju ti, že jsme tu dvě. Bez tebe by to nebylo takové.

Petrovi, kterému už nevadí, že mně nepozná podle „mojí“ vůně na polštáři.

Všem blízkým, kteří se radostně zajímají.

Všem, kteří mají rádi příběhy.

Pokud budete chtít, užijte si spolu s námi tenhle voňavý svět.

Helena